Jdi na obsah Jdi na menu
 


Taktická příprava

8. 12. 2006

Taktická příprava

 

Pro sportovního střelce platí jedna hlavní zásada - vědět! Ano, střelec musí vědět mnoho, chce-li při střelbě a zejména na závodech uspět. To slovo vědět zahrnuje tak širokou paletu skutečností, že by bylo možno na toto téma napsat obsáhlou brožuru. Pokusím se vyjmenovat a stručně vysvětlit alespoň ty nejdůležitější faktory a předpoklady, jimž v souhrnu říkáme taktika, nebo lépe taktická příprava sportovního střelce. Na začátku jsem uvedl slůvko vědět, ale někdy bude lépe v tomtéž smyslu používat slova znát.

 

Každý sportovní střelec by měl znát dopodrobna všeobecnou část pravidel sportovní střelby a dokonale ovládat pravidla disciplín, které střílí. Nesmí se ale spoléhat na vlastní výklad. Při sebemenší pochybnosti by měl požádat o vysvětlení příslušné funkcionáře (rozhodčí, trenéry, zkušené střelce). Pokud' tak včas neučiní a zejména při závodech spolehne na vlastní výklad pravidel, může se mu stát, že ztratí zbytečně řadu cenných bodů a nakonec závod prohraje. Je to jistě k vzteku, je-li tento střelec členem družstva, které jeho vinou ztratí dobré nebo i špičkové umístění - někdy rozhoduje jediný bod. Proto první taktická zásada je znát pravidla sportovní střelby.

 

Sportovní střelec by měl sledovat hlášení meteorologů o vývoji počasí a vědět, jak asi zítra bude a jak se bude povětrnostní situace vyvíjet. a podle toho plánovat způsob střelby (bude-li snad lépe urychlovat průběh střelby ve snaze zajistit si dobrou viditelnost, nebo naopak počkat, až se vyčasí, pokud to časový limit závodu dovoluje, apod.), Podle pravděpodobné předpovědi se střelec zajistí oblečením, slunečními brýlemi, pláštěm do deště (aby během cesty na střelnici nepromokl), obutím proti případnému prochladnutí na betonové podlaze střeliště apod. Vědět, jak asi bude zítra, mít doma spolehlivý barometr a sledovat vývoj povětrnostní situace alespoň 24 hodin před startem na závodech, to Je další taktická zásada.

 

Střelec by měl znát (pochopitelně v rámci možností poprvé to obvykle nebude) situování a výbavu střelnice, kde bude startovat. Měl by vědět, zda je střelnice situována k severu, k jihu, východu nebo na západ, a samozřejmě znát i pravděpodobný čas startu. Pak může i takticky volit způsob střelby podle toho, zda bude mít slunce zprava, zleva, zezadu, nebo zda budou terče v protisvětle. Je to důležité – někdy bude lépe obětovat určitou část limitovaného času a vyčkat, až slunce poněkud vystoupí a střelec bude mít možnost účelně využít stínu čelní clony. Jindy, muže-li střelec volit dobu startu, bude lépe zařadit se do další směny nebo naopak využít možnosti a startovat hned v první směně. Pokud je střelnice v rozumném dosahu, lze si ji předem alespoň zvenku prohlédnout nebo se informovat u spolustřelců z klubu o tom, jak je situována a jak je vybavena. Zda se střílí na stahovací terče s obsluhou, zda si střelci vyměňují terče sami, zda se střílí na terčový pás a na kolik terčů najednou, jak se na střelnici projevuje vítr, jak jsou vybavena jednotlivá stanoviště (zda tam mají stojany na dalekohledy, podložky pod tělo střelce, židle či stolky), prostě střelec by měl toto všechno vědět. Znát orientaci střelnice podle světových stran a vědět, jak je střelnice vybavena - to je další taktická zásada.

 

Střelec by měl vědět, že jeho kufřík se zbraněmi, střelivem, a vybavením (pomůckami) obsahuje vše, co při závodech bude potřebovat. Proto je třeba se na závod i po této stránce takticky připravit. Je zbraň v bezvadném pořádku, nehrozí některá součástka havárií (praskliny, špatná funkce pružin atd.)? Fungují správně zásobníky? Je v pořádku dalekohled? Má střelec připravené vhodné střelivo (série pečlivě prohlédnutých nábojů)? Má hodinky či lépe stopky, potřebné šroubováky, chrániče sluchu, zápisník a tužku, legitimaci organizace s vylepenými známkami, klasifikační průkaz, platný zbrojní průkaz nebo přenosku na zbraň řádně vyplněnou a podepsanou, občanský průkaz, případně propozice závodu? Nebude potřebovat prostředky na upevnění terče do rámu? Taková pečlivá kontrola by měla předcházet každému odjezdu na závody, ale je to jen poslední kontrola pro klidné svědomí. Celou řadu vyjmenovaných skutečností je třeba zajišťovat průběžně tak, aby střelec nebyl před odjezdem na závod překvapen zjištěním, že má v pušce nebo v pistoli prasklý nebo jinak poškozený úderníka na poslední chvíli není schopen náhradní sehnat. Také tato, dá se říci materiální kontrola, Je taktickým prvkem a navíc znamená i sebeujištění, že střelec udělal pro úspěšný start vše, co bylo v jeho silách - toto zjištěni a kontrola velmi pomáhají k psychické rovnováze střelce.

 

Ve většině případů střelci neprospěje, bude-li do posledního dne před závodem stále trénovat. Měl by jít na závody od střelby odpočinutý, s chutí si dobře zastřílet. Trénuje-li před závodem každý den naplno, pak bývá obvykle střelbou unaven a někdy i otřesen nízkými tréninkovými výsledky: nastupuje pak ke startu s vědomím, že ještě včera dělal hrubé chyby. Trénink je ve smyslu přípravy střelce a tedy i taktického myšlení formou hledání chyb, a zejména hledání jejich příčin. Střílet stále. standardy a počítat výsledky není vhodné - série několika špatných a po terči rozházených zásahů by měla střelce mobilizovat k prověrce všech prvků přesné střelby. Několik menších nebo dokonce hrubých chyb by mělo být okamžitě signálem k prověrce polohy, přilícení, zamíření, ale i míření, ke kontrole, zda střelec sleduje do posledního okamžiku obrazec, rovné mušky, zda klade prst na spoušť při každém výstřelu ve stejném místě, zda tlak na spoušť se rovnoměrně zvyšuje, zda nespouští dlouho, zda správně a účelně dýchá a nezadržuje dech příliš brzy, zda v posledním opravdu kritickém okamžiku nepřenese zrak z mířidel na terč a tedy zda až do posledního momentu míří rovnou muškou. Jsou ovšem ještě další prvky - u pušek špatné přilícení nebo ledabyle zaujatá poloha - u pistolí příliš volné nebo zase křečovité drženi zbraně, tlak palce na rukojeť pistole, tlak malíku na spodní část rukojeti a u začátečníků to známé „lovení“ okamžiku, kdy rovná muška je v záměrném bodu a střelec ve snaze tento okamžik účelně využít beznadějně strhává spoušť. Střelec z pušky by měl být vždy oholen – někdy špatné přilícení může způsobit i neoholená tvář, na níž překážejí vzrostlé vousy. Účelně trénovat - tedy hledat příčiny chyb a tyto odstraňovat - je snad nejdůležitějším prvkem taktické přípravy sportovního střelce.

 

Tím vším jsme se jen stručně dotkli taktické přípravy před závodem - činnosti, která by měla u každého střelce představovat určitou samozřejmost, zvyk a tak trochu podvědomou snahu připravit se na start v závodě co nejlépe. Jaká však má být taktika těsně před startem a během závodu?

 

Na vyšších závodech, zejména na postupových, pořadatelé obvykle vylosují závodníky na stanoviště a do směn již předem, takže střelec nominovaný z nižšího kola do vyššího se po příchodu na střelnici dozví, v které směně a kdy půjde na stanoviště. Při startu na velkých cenách a ligových soutěžích, kde je počet startujících omezen, se obvykle losuje až po příchodu všech závodníků. V obou případech by měl střelec nastoupit na stanoviště ihned, jak je to možné, plně využít času na přípravu - v klidu si připravit zbraň, dalekohled a ostatní potřeby.

 

Stanoveného počtu nástřelných ran by měl střelec využít ke kontrole všech prvků přesné střelby - nástřelné rány slouží také k prověrce nastřelení zbraně, a proto na těchto výstřelech mnoho záleží. Každou nástřelnou ránu by měl střelec odpálit s plným soustředěním, měl by mít skutečně stoprocentní odhled a tak si prověřit, zda zbraň, respektive postavení mířidel odpovídá daným atmosférickým podmínkám. Tím chci říci, že přesně a s odpovídajícím odhledem odpálené nástřelné rány by měly střelci signalizovat změny v osvětlení, případný vliv větru a kapacitu světla. Poloha těchto zásahů by měla být vodítkem pro velmi opatrnou a uváženou změnu polohy mířidel.

Během soutěže byl střelec měl mít na zřeteli jen přesné provedeni Jednotlivých prvků střelby. Neměl by se v žádném případě starat o své okolí, a výsledky soupeřů - musí se separovat od vlivu závodního prostředí. V žádném případě, ani po velmi špatném zásahu, nesmí podlehnout panice. Pamatujte si, že při maximálním soustředěni můžete dosáhnout třeba 93 nebo 94 bodů i po takovém prvním výstřelu, který nepozornosti nebo nešťastnou náhodou znamenal třeba sedmičku nebo šestku. Střelec nikdy nesmí kapitulovat, musí vydržet a bojovat s plným soustředěním až do konce - to je třeba považovat za další prvek taktiky při závodech. Je to vlastně otázka pevné vůle vítězit – to není jen slůvko, jen přání získat první místo, je to vůle vítězit i za velmi nepříznivých podmínek, vítězit sám nad sebou. Vzpomeňme Vajnštejnovy nuly při střelbě z revolveru na MS v Caracasu (po hlášení poruchy zjistil rozhodčí špatně orientovaný válec revolveru). Plné soustředěni na každou další položku znamenalo však nakonec 28 desítek, jednu devítku a vítězství družstva SSSR. Maďarskému rychlopalníkovi přinesla silná vůle vítězit dvě olympijské medaile za sebou (1948 a 1952), v obou případech zlaté, ačkoliv v období mezi oběma olympiádami mu ruční granát utrhl ruku (neštěstí při vojenském výcviku) během poměrně krátké doby se musel přeorientovat na levačku. Jmenoval se Karoly Takacz.

 

Na začátečníky, ale i na některé starší a dalo by se říci zkušenější střelce, má vliv tréma. Je to vždycky nebo téměř vždycky ztráta sebedůvěry při snaze získat za každou cenu slušné umístění a nedostatek vůle soustředit se na vlastní činnost, na kontrolu prvků přesné střelby. Někdy to probíhá asi takto - v nástřelu, kde o nic nejde, je několik desítek a devítek, první výstřely do položky nejsou ještě nejhorší, ale náhle rána v bílém; to mluvím o střelbě z pistole. Střelec ve snaze tuto ošklivou ránu rychle vyrovnat přestane kontrolovat držení zbraně, dýchání, zamíření a spouštění a snaží se třesoucí se rukou usměrnit zbraň do záměrného bodu a rychle spustit. Pochopitelně strhne spoušť a výsledek je ještě horší - střelec v panice po první šestce nehledal příčinu, chtěl jenom rychle odčinit šestku desítkou a - další rána třeba i v pětce. I když nelze tento příklad uvádět ve spojitosti se začátečníkem, stane se, že tomuto druhu nebezpečné trémy podlehne i starší zkušený střelec. A přece - můžeme si to zde dovolit - můžeme si „zakdybychovat": Kdyby byl po té první šestce „šel do sebe", položil zbraň, uvažoval o příčině, věnoval pozornost uchopení, držení zbraně atd. a pak pozorně zdvihl pistoli a klidně vystřelil, možná, že by zasáhl desítku, možná i druhou či třetí (na 4 rány 36 znamená již průměr 9), a kdyby dokončil položku devítkami, mohl mít konečné číslo 90 - to přece není ještě tak zlé. Ztráta sebedůvěry, panika a výsledek první položky třeba 70 bodů - to se pak již těžko dohání. Taktická zásada proti trémě je sice jednoduchá, ale pro každého z nás poněkud odlišná. Soustředíte-li se na hledáni příčiny špatného zásahu a budete-li systematicky kontrolovat jednotlivé prvky přesné střelby, nezbude vám na trému čas. Někomu pomůže sila vůle, někomu relativně delší odpočinek, jindy bude potřeba změnit postoj k drženi a současně se po kontrole času zaměřit na nějakou činnost, která přímo s výstřelem nesouvisí - prostě každý si musí najít svůj vlastní způsob, jak trémě čelit. Trémou, respektive určitou formou trémy trpí snad každý střelec, reprezentantů se to týká také, ovšem zkušený špičkový střelec umí trémě čelit a dokáže se jí včas zbavit.

 

Úspěch ve střelbě neznamená jen umět správně zamířit a stisknout spoušť - dobrý střelec a závodník musí vědět a znát, ale to jsme si řekli již na začátku.

 

Vlastimil Hejl

 

Střelecká revue ročník 1977 č. 10

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář